Příroda a nervový systém

Příroda má přirozenou schopnost regulovat, zklidňovat a obnovovat životní rovnováhu.
A právě náš nervový systém je s ní mnohem více propojený, než si často uvědomujeme.

Lidské tělo se po statisíce let vyvíjelo v přímém kontaktu s přírodním prostředím. Teprve velmi nedávno jsme se přesunuli do světa hluku, rychlosti, technologií a neustálých podnětů. Není proto překvapivé, že nervový systém může být snadno zahlcený a ztrácet svou přirozenou schopnost seberegulace.

Co nás učí příroda

Zakladatel metody Somatic Experiencing®, Dr. Peter Levine, se při své práci inspiroval pozorováním zvířat ve volné přírodě. Všiml si, že zvířata jsou vystavena ohrožení poměrně často — a přesto netrpí traumatem tak, jak ho známe u lidí.

Po stresující situaci zvířata:

• dokončí své instinktivní obranné reakce,

• nechají tělo přirozeně "vybít" nahromaděnou energii,

• a poté se vracejí zpět do klidu, přítomnosti a běžného fungování.

Člověk má zcela stejné obranné mechanismy. Rozdíl je v tom, že se je v průběhu života často učíme potlačovat, přerušovat nebo ignorovat — a tím se stres a trauma mohou v těle hromadit.

Nervový systém a pocit bezpečí

Nervový systém se neřídí logikou, ale prožitkem bezpečí.
A příroda je jedním z nejpřirozenějších zdrojů, který tento pocit dokáže nabídnout.

Kontakt s přírodou:

• zpomaluje dech a srdeční rytmus,

• podporuje orientaci v přítomném okamžiku,

• umožňuje nervovému systému "přepnout" z pohotovosti do klidu,

• přirozeně probouzí radost, zvídavost a živost.

Nejde o výkon, techniku ani snahu "něčeho dosáhnout". Často stačí být, vnímat a dovolit tělu reagovat svým vlastním tempem.

Somatic Experiencing® jako návrat k přirozenosti

Peter Levine s oblibou říká, že kdybychom žili v divoké přírodě, metodu Somatic Experiencing® bychom pravděpodobně vůbec nepotřebovali.
Vznikla jako odpověď na podmínky moderního života, ve kterém se přirozené regulační procesy těla často přerušují.

Somatic Experiencing® nás jemným a respektujícím způsobem znovu učí naslouchat tělu, vnímat jeho signály a probouzet instinktivní obranné a regenerační mechanismy, které jsou v nás stále přítomné.

Nejde o návrat "zpět", ale o znovuobjevení něčeho velmi starého a přirozeného.

Proč je to důležité i dnes

V dnešním světě plném tlaku, rychlosti a přetížení může být kontakt s tělem a přírodou léčivým protiváhem.
Ne jako únik, ale jako zdroj, ze kterého lze čerpat stabilitu, klid a orientaci.

Vnímám přírodu jako tichého, ale velmi moudrého učitele. Připomíná nám, že život má svůj rytmus, že změna nemusí být násilná a že návrat k rovnováze je možný — pokud mu vytvoříme prostor.

Možná si nemusíme klást otázku, jak se "opravit", ale spíše jak se znovu spojit s tím, co v nás bylo vždy přítomné.

Příroda jako NÁŠ pracovní nástroj

Přírodu zde nezmiňuji náhodou. Vnímám ji jako univerzální pracovní nástroj, který máme k dispozici všichni – bez rozdílu, bez návodu a bez podmínek.
Je to zdroj, ze kterého jsme vzešli, prostředí, ve kterém se formoval náš nervový systém, naše smysly i způsoby, jak reagujeme na ohrožení a bezpečí.

Příroda je stále dostupná.
Můžeme po ní sáhnout prostou procházkou, pobytem venku, zastavením se, nebo i pouhým pozorováním. I krátký kontakt může přinést úlevu, zklidnění a návrat k sobě.

Proto ji vnímám jako přirozenou léčivou kulisu, která podporuje procesy, se kterými pracujeme i v terapeutickém nebo mediačním prostoru. Ne nahrazuje práci, ale jemně ji nese, ukotvuje a prohlubuje.

Pokud by někdo cítil, že by chtěl tuto kvalitu přírody využít i při našem společném setkání, neváhejte se ozvat.
S radostí společně vymyslíme formu, která bude dávat smysl — ať už formou setkání venku, procházky nebo práce v kontaktu s přírodním prostředím.

Příroda nás často nevede k odpovědím, ale k většímu klidu — a někdy je to přesně to, co náš nervový systém potřebuje nejvíc.